Jedná se obvykle o injekční aplikaci látky obsahující antigen. Ten představuje inaktivovaný nebo atenuovaný kmen bakterie, viru či plísně, záleží na typu vakcíny. Organismus si na základě přítomnosti antigenu začne vytvářet ochranné protilátky, což trvá průměrně 2-3 týdny. Mluvíme o aktivní imunizaci zvířete. Vakcína se nejčastěji aplikuje podkožně. Po aplikaci může být až 3 týdny patrná „boulička“ způsobena jak větším objemem vakcíny, tak reakcí imunitního systému zvířete.
Ke standardní vakcinaci koček patří ochrana proti panleukopenii, calicivirové a herpesvirové infekci koček a proti vzteklině. K rozšířeným vakcinacím, doporučovaným hlavně u venkovních koček, koček chovaných ve větších koncentracích, chovných koček a koček účastnících se různých výstav a soutěží, patří rovněž vakcinace proti chlamydióze, leukóze, borelióze, infekční peritonitidě, eventuálně proti plísňovému onemocnění.
V naší ordinaci používáme v současné době vakcínu Biofel PCH. Zkratka PCH představuje první písmena nemocí, proti kterým je zvíře po aplikaci vakcíny chráněno: P- panleukopenie; C- caliciviróza; H- herpesviróza, čili infekční rhinotracheitida.
Koťata se vakcinují od stáří 8-10 týdnů a po 3 týdnech je nutná minimálně jedna revakcinace.
Dále lze u koťat od 12. týdne věku použít kombinovanou vakcínu Biofel PCHR, popř. vakcínu Quadricat od jiného výrobce. Protektivní imunita nastupuje 2-4 týdny po revakcinaci.
Další pravidelné revakcinace se provádí ve 1x ročně.
Onemocnění způsobuje virus z čeledi Parvoviridae.
Z klinických příznaků jsou prokazatelné především krvavé průjmy koťat, zvracení, panleukopenie, anemie, trombocytopenie a následný úhyn následkem imunosuprese. U dospělých zvířat nemá onemocnění tak dramatický průběh a tyto se podílejí na dalším šíření viru v populaci. Nemocné kočky vylučují virus ve výkalech a k přenosu dochází fekálně-orální cestou, popř. intrauterinně. Je častý i nepřímý kontakt (obuv, oděv), což znamená, že ohroženy jsou také kočky chované doma.
Původce může v prostředí přežívat několik měsíců a je vysoce odolný vůči většině dezinfekčních prostředků. Virem panleukopenie se můžou infikovat všechny kočkovité šelmy. Terapie onemocnění je pouze symptomatická (tzn. léčí pouze příznaky, ne příčinu) a u koťat velmi často neúspěšná.
Vakcinace je jediná forma, jak zabránit nákaze a šíření viru.
Vysoce kontagiózní onemocnění vyvolané virem čeledi Caliciviridae, který se u koček až v 50 % podílí na infekcích horních cest dýchacích.
Ke klinickým příznakům kalicivirózy patří nechutenství, horečka, konjunktivitida, rhinotracheitida, bolestivá stomatitida, a pokud se přidruží bakteriální infekce, může se objevit bronchitida až pneumonie. U některých koček se mohou vyskytnout polyartritidy, glomerulonefritidy a další formy onemocnění způsobené ukládáním imunokomplexů v postiženém organismu.
Terapie je symptomatická.
Virus se rychle šíří, k čemuž napomáhájí zvířata s latentní formou infekce a také vysoká proměnlivost viru. To také komplikuje účinnost vakcinace, zatím nebyla vyvinuta vakcína se stoprocentní účinností.
Celosvětově rozšířené onemocnění kočkovitých šelem, které spolu s calicivirovovu infekcí způsobuje postižení horních cest dýchacích nejčastěji.
Mezi projevy infekce patří výtok z nosu, kašel, kýchání, konjunktivitida, nechutenství. Po několika dnech se přidává bakteriální onemocnění a příznaky se stupňují. Mohou se objevit rohovkové eroze až rohovkový vřed, chronická epifora (slzení), sinusitida, potraty březích koček.
Terapie je hlavně symptomatická, i když v poslední době se začíná pracovat se specifickými antivirotiky, jejichž efekt se však stále zkoumá.
Specifikem viru je celoživotní přežívání v nervových gangliích a při oslabení imunity opětovné propuknutí infekce (podobně probíhá herpesvirové onemocnění u lidí).
Vakcinace nemá stoprocentně protektivní charakter, ale významně omezuje projevy onemocnění a snižuje vylučování viru do prostředí.